sobota 28. července 2012

jsem protivná

dobrý horký večer přeju, měla jsem dnes v úmyslu napsat pár článků, ale nějak se nezadařilo, panovalo tu tak děsné vedro, že jsem byla absolutně neschopná, ploužila jsem se od ničeho k ničemu, pospávala jsem u televize při sportu... tak celkově to byl promrhaný den a jsem na sebe naštvaná a kromě toho jsem taky protivná sama sobě, protože poslední 3 týdny se chovám děsně. Od té doby, co mě přítel nepožádal o ruku jsem fakt hrozná, přecitlivělá, pořád ho zkoumám, co říká, jak to říká atd atd atd, v jednom kuse se mi chce brečet, stahuje se mi hrdlo, píchá mě kolem srdce a po nocích bulím. Takto jsem se chovala, když mi bylo 16, od té doby jsem ušla kus cesty a už pár let jsem se nechovala jako přecitlivělá kravka.... a teď se to vrací. A já nevím, zda je to stav přechodný nebo mi to vydrží nadosmrti :( Prostě je mi všechno tak líto.... že jsem nedostala kytku, že jsem kromě diabla 3 od přítele nedostala nic na památku, ani na tu slíbenou večeři jsme nešli.... a já na to stále myslím a přemítám o tom, jestli jsem toho chtěla tak moc nebo za to nestojím nebo jako co to má sakra znamenat!!! A jak jsem smutná a všechno si moc beru, tak mi přítel říká, že se stále tvářím jako citron, což je sice pravda, ale jak to řekne, tak mě zase píchne na hrudi, na chvíli se dostaví srdeční zástava, pak se hercna rozbuší o víc - tachykardie jak vyšitá...nahrnou se mi slzy do očí, což na šťastném výrazu moc nepřidá....
Chytají vás někdy takové připitomělé stavy, kdy jste nesympatické i sobě??? A co v takových chvílích děláte???

Předem děkuji za všechny nápady  a slibuji, že zítra vyplodím plnohodnotný beautypost.

pěkný zbytek večera, Meduňka

31 komentářů:

  1. Tyhle stavy znám, většinou to časem přejde. Důležité je si začít uvědomovat to, že se člověk chová tak, jak nechce, aby se choval (aspoň u mě) a v případě takové srdeční zástavy se párkrát hodně hluboce nadechnout a pak se to snažit hodit za hlavu. Je ale pravda, že nejsem zrovna ve tvé situaci... Ale určitě si to neber nijak osobně, protože "je to mnou, je to má vina, je se mnou asi něco špatně" je úplně nejhorší a nejdestruktivnější přístup...
    Přeju ti, aby to bylo dobré. A až ti bude zase do pláče, zkus relaxační techniku "Budhův úsměv", která se vyznačuje tak, že přivřeš oči a široce se usmíváš. (U mě to funguje bohužel jen na tom principu, že se po chvíli začnu smát sama sobě.
    Omlouvám se za dlouhý komentář, prostě nic není tak horké, jak se uvaří, hodně sil a ať se to v dobré zvrátí.

    OdpovědětVymazat
  2. ahojky medunko, já jsem taky nestasná, že mě přítel ještě nepožádal o ruku, občas mě to s.ere, občas mě to trápí, občas jsem zlá.. jsme spolu 6,5 roku, bydlíme spolu, máme nádherný vztah, mluví o dětech, letos mu bylo 30, ale prostě já se bez papírů do dětí nehrnu:-)) takže čekám na dovolenou, jestli se nevymáčkne někde na pláži při západu slunce.... ooooo to je děs. nechci ho nutit, ale jako já nebudu v těch bílých šatech vypadat nevinně i v padesáti, že:-))
    nijakou techniku jsem nevyvinula, když jsem moc nasraná, tak abych nebyla moc zlá, tak bud cvičim, jedu si něco koupit do obchodu, nebo mu neco upecu, coz je paradox:-)) tak hodně štěstí, přeju nám, ať se jim konečně rozední:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji ti Melanie za tvůj komentář. Já tedy s přítelem jsem teprve asi 2,5 roku, ale celou dobu spolu bydlíme a těch 30 jsem oslavila právě před těmi 3 týdny JÁ! a přesně jak říkáš, ty bílý šaty na mě ve 40 budou fakt přitažlivý :D Těsně před narozeniny proběhla ta dovolená, pláž a západy slunce, proto jsem měla ta romantická očekávání....a co? nic! a to předtím mluvil o tom, že 30 už by to chtělo ten prsten...kdyby byl aspon zticha, clovek by ta ocekavani nemel takova!

      Vymazat
    2. Možná jen čeká na nějakou Situaci s velkým S...až to hlavně nebudeš vůbec čekat. Víš co, západ slunce na pláži to je prostě možná až moc tuctová záležitost (tím pádem i trochu kýč), tak chce vymyslet něco originálnějšího, co by bylo hodno tvé jedinečnosti :-)
      Jen bacha ať ho tvá citronová mimika neodradí...
      Mimochodem, co kdybys ho požádala o ruku ty? Máš úplně stejné právo to udělat jako on a společenské konvence ti přece nebudou ovlivňovat TVŮJ život.

      Vymazat
    3. já se přiznám, že jsem hodně za rovnoprávnost a konvencemi obvykle spoutat nenechavam, ale toto je zrovna oblast, kde si preji tradicni deleni roli :) muz zada a ja pak budu delat fory :)

      Vymazat
    4. jednou jsem to nadhodila, ze bych si ho vzala a on uplne, ze se musi zeptat on, haha. ale ja se stejne citila, ze ho tim do neceho nutim.. no takze cekam. na to velke S:-))

      Vymazat
    5. Jejda a co takhle to tomu chlapovi ŘÍCT? Chci se vdávat? Chci děti? Chci posunout náš vztah? No chci. Jak nám mají vidět do hlavy? Řekla bych, že na průměrnýho mužskýho máš trochu nereálný očekávání. Asi by to chtělo méně koukat na romantické filmy a více žít reálným životem. Pláž, západ slunce a klečení na kolenou s prstenem v ruce je kýč jak bič. ;-) Možná to nebude tak romantický, ale zato ho dokonale neotrávíš svým mrzutým chováním. Holt musíš počítat s tím, že si třeba taky natvrdo vyslechneš, že se na ženění a miminko ještě necítí. Pořád lepší tu situaci nějak vyřešit než sedět v koutě a brečet. Krom toho, že chlapi jsou pragmatici, kterým v hlavě šrotuje, kdo jako ty vysnívaný šatičky, prstýnky zaplatí a miminka uživí. (Když tradiční role, tak tradiční role a zkuste se taky chvíli vžít do pocitů toho chlapa, na jehož úspěšnost a schopnost ulovit toho pomyslného mamuta klade dnešní společnost už tak přemrštěné nároky.) Nechci na tebe být zlá, ale myslím si, že ze svých vysněných ideálů bys měla slevit, protože svoje chování přeháníš a aby to toho muže neodradilo. Koneckonců, podstatnější je ten vztah mít a mít ho fungující a být šťastná, než to, jestli se vezmete, natož za jakých okolností.

      Vymazat
    6. děkuji za komentář, máš rozhodně pravdu, prožívala jsem to mnohem víc, než jsem měla, ale byla to způsobeno tím šokem z toho, že už je mi 30 :) Jsem sama sebe nepoznávala! Já jsem totiž běžně v životě též pragmatik a podobné hovadiny z romantických filmů mě obvykle nenapadají. Bych si bývala nafackovala :) ted jsem byla tyden na sluzebni ceste a mam na to uplne jiny (racionalni) nahled a jsem rada, ze ziju ve spokojenem vztahu :)

      Vymazat
  3. Často mívám to samý. Chci zkusit vysadit HA, protože jsem četla, že k tomu taky pěkně příspívá, tak uvidím , jak to bude:) Neumím ti vůbec nic poradit, protože já sama nevím, co bych poradila sobě. Snad jen, že to prostě vždycky nějak samo přejde.
    Hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji ti za komentář. Já HA rozhodně nevysadím, protože je to to jediné, co mi drží trochu xicht pohromadě :) ani na sobě nepozoruju, že by HA měla vliv na moje psychické rozpoložení, mám jednu z nejslabších a jsem moc spokojená.

      Vymazat
  4. To je přechodný stav. Aby člověk zažil to dobré v životě, musí ho nějak poznat, a jak jinak by jsi ho chtěla poznat, než tím, že ochutnáš o zlo? To je prostě život. Bude líp. Zkus se držet nad vodou, často třeba pomáhá vyrazit si s přáteli, ale například u mě to tak nefunguje, mě pomáhá kreativní činnost, něco vyrábět. Nechceš natočit nějaké video?:D Tvoje jsou skvělá a už jsi dlouho nic nenatočila, krom toho krátkého o masce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ja jsem ted vysurovala byt, vune sava a desinfekce mi pomaha :D video bych natocit mohla, to je dobry napad, pokusim se na to v tydnu vrhnout :)

      Vymazat
    2. Savo mám taky jako terapii :-)). A jinak, taky čekám a čekám na požádání, ale chlapy prostě nemůžem tlačit, no.. Tak to zkus pustit z hlavy a ono to přijde a bude to úžasné.

      Vymazat
  5. ja mam presne taketo stavy, ked ma milovany clovek sklame ... a rozmyslam ci si za to sama nemozem ... a ked to jemu nedochadza a este do mna vrta, tak to je snad len horsie :/

    OdpovědětVymazat
  6. Chlapi jsou v některých ohledech občas nemožní. Co na tom, že se už tak cítíme mizerně, oni to umí ještě vydatně podpořit (byť svým nicneděláním). Taky bych se mohla trochu rozpovídat...
    Taky mám poslední dobou nechuť ke všemu (nebo chuť k ničemu?), nic se mi nedaří, nic není dle mých představ, všichni kolem si užívají, vše se jim daří, jen mně se hroutí vše, na co sáhnu, jako domeček z karet. A nejhorší je, že ani nemám pořádně chuť do něčeho kopnout, bouchnout pěstí do stolu a jít ten stav změnit (nebo se přičinit, aby se změnil). Nějak je mi to jedno, na některý věci jsem už rezignovala a dopředu je vzdala.
    No, soudím, že čas to vyřeší, popř. se za čas vše ukáže. To blbé i to dobré. Tak asi spíš hledat drobnosti, které nám udělají aspoň malou radost? Zkrátka si samy zpříjemňovat to, co nikdo a nic jiný nezpříjemní.
    Verunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji za komentář, malou radost, tu jsem si udělala před chvíli, když jsem si objednala kosmetiku od clinique :)
      Když člověk rezignuje, tak je to asi to nejhorší, co může dělat... to jsem si právě dnes zakázala!

      Vymazat
  7. Mě tedy taky dělala hormonálka hrozný psychický stavy, byla jsem přecitlivělá, měla záchvaty úzkosti atd. Od vysazení jsem mnohem silnější a odolnější. Ale každý je jedinečný a to co funguje mě nemusí fungovat Tobě... Jinak já už si žádost o ruku přeju taky nějakou dobu, teď budu končit školu, tak se ta moje očekávání zvětšují a docela mi Tvůj článek otevřel oči, že bych s tím asi měla přestat...
    Jinak bych Ti poradila asi zaměřit se na jiný aspekty v Tvým životě než je váš vztah. Třeba zintenzivnit nějaký koníček nebo začít s něčím, co Ti zlepší sebevědomí. A nebo jestli máš možnost tak třeba strávit víkend někde bez přítele? Mě se to moc osvědčilo, že se na něj pak dycky šíleně těším a lásku to rozdmýchává o sto šest:) Ale jsme spolu jen přes 2 roky zase...
    Jinak úplně chápu, že chceš aby on požádal Tebe, já bych to s jiným scénářem asi nepřežila:) Taky mě napadá, jestli Tě to třeba nemrzí ještě víc proto, že teď je na blozích celkem zásnubní a manželská mánie? Tak třeba i omezit tyhle blogy:) Moc Ti přeju, aby ta žádost přišla a bylo to přesně tak jak si představuješ!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona ta očekávání jsou asi to nejhorší, kdybych neočekávala a nevysnila si to v růžových barvách, což normálně nedělám, tak bych nebyla tak smutná... takže doporučuji neočekávat!
      A zásnubní blogy jsem zatím nenašla naštěstí, to by mě položilo :D

      Vymazat
    2. Ony to nemusi byt ani blogy ;-) Mne se ted v okoli taky kdekdo vdava anebo pocita dny do prvniho terminu. Jenom ja vim, ze na svoje terminy (porodni/svatebni) si pockam jeste peknou radku let :-/ Pritelovi je stejne jako mne, planuje jeste minimalne dva roky studia, spis vic (ja teda asi taky, ale zdaleka me to tolik nebavi jako jeho a rodina me tolik mermomoci do titulu netlaci jako jeho), takze vyhlidky veskrze zadne. Ok, jsem mlada -ale kde je napsano, ze za kazdou cenu musim (a chci) dodrzet trend a vdat se nejdriv po tricitce??
      Medunko, a zkouselas ho popichnout? Jakoze ze srandy v nejake uvolnenejsi situaci zertem nadhodit "Tak az si me vezmes, drahy..." (dopln dle tematu situace). Treba mu to proste jen nedochazi - oni jsou nekdy trochu pomalejsi, co se chapani a vnimavosti tyce... ;-)
      Verunka

      Vymazat
    3. Verunko, já mu to naznačuji dost bez obalu: "A ten diamant bude kdy????"

      Vymazat
    4. Ahaa, tak treba je zaskocen z toho, ze se po nem chce diamant :-D Treba doufal, ze to vyresi obyc stribrnym krouzkem s brousenym kristalem ;-)

      Vymazat
    5. já už mu minule řekla, že mi stačí stříbro, že než by našetřil na diamant, tak bych byla stara vetev :D ale prej by si to nedovolil osidit me stribrem, ze bych ho hnala kostetem :D

      Vymazat
    6. No i tohle jsem zažila: loňské Vánoce - druhé Vánoce spolu, neptal se, co chci pod stromeček, to bude prstýnek ... nebyl ... v březnu - jůůů, 7let, to bude prstýnek... nebyl ... červen - skončím školu, bude prstýnek ... nebyl... v září mám narozeniny :-D
      Ale kdyby... jak říká moje moudrá teta - příští rok je taky léto :-D

      Vymazat
  8. Na druhou stranu pro mě je životní partner synonymum pro někoho, komu můžu říct otevřeně všechno, co mě trápí, a kdo má výsostné právo vědět vše, co mi letí hlavou (a určitě dřív než desítky neznámých lidí na internetu), takže nevidím důvod proč si s ním nepromluvit i o tomhle - kdo jiný by to měl vědět než právě on? [Jen krátká moralizující úvaha nad dnešní společností a způsobem života, nemusíš to vztahovat na sebe: lidé dnes spolu hrozně málo komunikují, každý předpokládá, že to druzí lidé kolem něj musí vidět stejně jako on a proto se neobtěžují některé věci vůbec sdělovat, zato jsou ale pak rozladění, když zjistí, že to tak NENÍ. z toho vznikají zbytečné problémy ve vztazích, proto je tolik rozvodů apod. Někteří lidé, což mě dostává ještě víc, jsou zase přesvědčení, že jejich život/vztah může být dobrý jen tehdy, pokud protějšek je jejich alter ego a plní bez náznaku a popostrčení vše, co si dotyčný člověk od něj přeje, a chová se tak, jak by se podle něj "měl" chovat. Směšné. Todle všechno ale samozřejmě víš, tak nevím, kde je porucha přijímače..;-)]

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozrejme, ze je partner prvni, koho jsem o mem rozpolozeni informovala, vysvetlila jsem mu od ceho se odviji a co me mrzi. Mame pekny vztah a pokud je mi znamo, tak spolu hovorime o vsem...to ovsem neznamena, ze se moje protivnost a stesk vytresili, je to muj problem, se kterym se musim nejak vyrovnat, nemuzu ho nasilim nutit, aby me chtel pozadat o ruku, ani by me to netesilo, kdyz bych vedela, ze jsem jej do toho dostrkala...

      Vymazat
    2. Planetko, tak nějak jsi shrnula to, co mi už několik měsíců potichu a nevýrazně, leč vytrvale ťuká někde vzadu v hlavě. Ach jo, už to tak bude. A někdy ani lidi nemusí mít sociální síť, aby spolu přestali mluvit... :-( Je hrozně bezva, když můžeme komunikovat s někým na druhé straně planety, ale k čemu je to dobré, když nedokážeme vést základní komunikaci s těmi nejbližšími? Uhodilas hřebík na hlavičku.
      (Sorry, Meduňko, že se ti sem furt tak cpu.)
      Verunka

      Vymazat
    3. jsi tu vítaná Veru :) hlavně, ať si všechny odneseme něco přínosného z dnešní debaty

      Vymazat
  9. Moje drahá milovaná Meduňko, po dvou dnech jsem se dostala k netu a co to nevidím??? Ale prosím tebe, já takových "promarněných" žádostí už prožila... protože my ženské to máme naplánované v hlavě na ideální příležitost a chlapi to neřeší vůbec...
    A vůbec, nebuď protivná!!! Za a/ nesluší ti to, za b/ kdo se na tebe má dívat, za c/ budeš mít vrásky a víš kolik ty krémy stojí?!?!? :-) d/ zůstane ti to :-) Kdyby něco, tak email máš, tak klíďo píďo napiš!!! :-* Drž se!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá, ty si vždy víš rady! a máš jako vždy pravdu :)

      Vymazat
  10. Já si taky myslím, že je nekdy třeba lehce naznačit, což jsi udělala :) A hlavně - plno chlapů nemá rádo takový ty klišé jako žádání o ruku na pláži, prostě je to nebere, vyberou si třeba takovou chvíli, kterou vůbec nečekáš, úplně obyčejnou, a o to to bude hezčí :)
    Jsou větší starosti než svatba, vážně, určitě to dopadne skvěle a úžasně :) Netrap se...

    OdpovědětVymazat

děkuji za vaše milé komentáře, vzkazy a náměty