středa 13. června 2012

jak "vesničan ve velkoměstě"

pěkný den, všímám si toho, že čím jsem starší, tím méně v určitých situacích a reakcích zapojuji do provozu mozek. Poslední dobou se tomu děje docela často. Ač tedy jsem "vzdělaná", seriózně vyhlížející žena v nejlepších letech, a lidé ode mě tudíž očekávají určitý projev (na úrovni), Padají ze mě takové věci, nad kterými se pozastavuje rozum (dokonce i ten můj nezapojený).
Tak třeba nedávno jsem se rozhodla změnit gynekoložku, asi nemá cenu tu rozpitvávat důvody, které mě k této myšlence přivedly. A vzhledem k tomu, že vedle našeho domu právě otevřely krásnou novou ordinaci 2 vyhlášené gynekoložky, vypravila jsem se tam....ano a právě tam, v krásné nové ordinaci jsem si připadala jak "vesničanka ve velkoměstě"....co, že jsem si tak připadala, já se tak i chovala...

...na vysvětlenou bych měla uvést, že se k smrti bojím doktorů, chorob, diagnóz a všeho co s tím souvisí...kdysi jsem se zařekla, že mi do bytu nikdy nesmí kniha domácí lékař, neboť jsem jej jednoho pěkného dne studovala u bývalého přítele a diagnostikovala jsem si během hodiny asi 3 smrtelné choroby a něco málo navíc....domácího lékaře jsem dostala asi týden na to k 25. narozeninám! Ale co si budeme povídat, člověk nemusí mít doma domácího lékaře, on bohatě stačí "strejda google"...

... kromě chorob a lékařů se rovněž bojím dětí, pohled na těhotné ženy a řvoucí děti mě děsí, nevím jak se k nim chovat, co s nimi dělat...znervózňuje mě, když do práce přicházejí na návštěvu kolegyně na mateřské, přivezou kočáry a celý ten babinec se seběhne a žvatlá a rozplývá se....já jsem rázem celá nejistá, tep se zrychluje, frekvence dechu taktéž...co mám dělat? Když se nepřipojím, budu vypadat nafrněně a nekolegiálně, když tam půjdu bude se ode mě čekat nějaký komentář....obvykle v té panice nic než "Jééé, ten je malej" nevymyslím....i to je fuška, to mi věřte! A přiznejme si, on to teda moc inteligentní komentář není! Fakt žádná extra perla :D

No a tak jsme se tedy já a moje fóbie ocitly v čekárně na gynekologii. Rozdíl mezi čerárnou bývalé a nynější lékařky byl propastný - tolik ženských a těhotných ženských!!! jsem tam nepotkala za 10 let, co jsem tam chodila!!! Měla jsem zvýšený pulz a rozostřené vidění ještě než jsem promluvila se sestrou, ta mi sebrala občanku, dala k vyplnění nějaký dotazník, milion souhlasů atd...ale to znám i z práce, takže to byla životní jistota :D pak si mě vzala na paškál jiná sestra, která se mnou začala tvořit anamnézu.... pokoušela jsem inteligentně odpovídat na všechny dotazy ohledně mého zdravotního stavu, prodělaných operací, pracovního zařazení atd. Když tu mě sestra překvapila otázkou: "Pohlavní styk jste měla?".....dlouhá pauza....pokoušela jsem se nahodit mozek a vydedukovat, co tím sestra myslí....ale nějak se nedařilo....tu už jsem si začala sama uvědomovat, že ta pauza se nějak moc protahuje....a protože jsem stále nevěděla, co tím sestra myslí, tak povídám: " ...a to jako kdy????" Pamatuju si, že jsem u toho vyvalila oči...pak zase vyvalila oči sestra a povídá:"...no to jako vůbec někdy..."... "aháááá, no tak to jo, někdy jo." I tu jsem si začala připadat jak debil a i s kartou jsem se odebrala na židličku před ordinaci....i tu byl již nával.... ač jsem byla objednaná předem, seděla jsem tam asi hodinu, téměř nahá, byla mi zima na nohy, jinak jsem se potila.... za plentou vedle mě ležela jakási paní či slečna napojena na cosi, co monitorovalo ozvy jejího plodu....dělalo to hrozný rámus pořád buch buch buch a ta frekvence byla nějak moc rychlá.....ten zvuk mě děsil, víceméně celé mě to děsilo....pomalu se moje srdce začalo přizpůsobovat tomu zvuku, takže jsem měla tep asi 200 za minutu, točila se mi hlava, prohlížela jsem si mimino paní, která čekala se mnou....bylo to nesmírně malé, vypadalo to, že se to rozbije, aniž by se člověk musel moc snažit....bečelo to...a moje panika narůstala......a já si říkala, ježkovy voči, tak tohle to nepůjde....změnila jsem gynekoložku, abych měla pro případné těhotenství odborný servis....ale to nepůjde....já se nervově hroutím už v čekárně, nikdo mi nic nedělá, nic mi není... tohle prostě není pro mě, to nepůjde.....

....i dostala jsem se po hodině panických myšlenek na řadu.....lékařka byla velice příjemná, všechna potřebná témata a životní dilemata se mnou probrala, pak jsme měly přistoupit k vyšetření..... dokonce ultrazvukem....oj to jsou vymoženosti, to moje bývalá lékařka neměla....a tak jsem si tedy aktivně vyrhnula šaty až pod prsa, aby paní MUDr. mohla pěkně na břicho (přesně jak to znám z filmu, že...) a paní MUDr. povídá: "Paní magistro, ultrazvuk budeme dělat zevnitř..." Paní magistra (to si přečetla na občance) se málem studem propadla do Východního Německa...... jak říkám prostě vesničanka ve městě.......... a mozek nechala doma......

Tímto se omlouvám všem obyvatelům vesnic, protože takto debilně by se choval leda někdo z jeskyně...

vaše Meduňka

25 komentářů:

  1. jsem se zasmála, je to vtipně napsaný a hlavně se v tom úplně vidím :D občas taky vyplodím z pusy hlášku hodnou blondýny, kterou taky jsem i když si nemyslim, že bych byla blbá :D přece jen studuju a něco v tý hlavě mám. Ale rpsotě si myslím, že ženský všeobecně to mají v sobě nějak zakodované, že ve stresových situacích plácají nesmysly. Ze všech svých trapasů bych taky mohla vydat knížku :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nojo, já toho mám taky na román o 3 svazcích....

      Vymazat
  2. Ty jsi skvělá, fakt! A neboj, takových je víc ;-) A z toho ultrazvuku si nic nedělej, já jsem na to od svého doktora zvyklá už od střední, ale vykládala jsem to kolegyni a ta jako že vážně??? A proč??? A na co to je??? Takže neboj, určitě by si taky jen vykasala šaty a bylo by vymalováno ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to jsem ráda, že bych nebyla sama :D

      Vymazat
  3. To je skvělý článek. Já vim, že ti nebylo do smíchu, ale já se musím smát. :)
    http://fashiondiarybytereza.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně chápu Tvoje pocity, vždycky, když jdu ke svému gynekologovi (mimochodem fakt sympatický a v pohodě chlap :-)), připadám si, že mám nejméně tři pohlavní choroby a jsem těhotná, tep se zrychluje... A ještě nám v čekárně pouštějí osvětové pořady o rakovině prsu, očkování a jiné lahůdky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No přesně :-) U nás je velkoplošná obrazovka a promítají se tam reklamní spoty. Když je to vaření, tak je to ok a aspoň vím , co bych si mohla uvařit, ale jak to začne být drsnějšího charakteru (porod, aj.), tak omdlévám :-)

      Vymazat
    2. tak to by mi ještě chybělo....to by mě musely sestry prostě křísit...

      Vymazat
    3. u bývalé doktorky byla jen 20 let stará nástěnka a letáky, věčně nikde nikdo, klid, pohoda, žádný stres :D zato tedy péče veškerá žádná...

      Vymazat
    4. Tak to já musím zaklepat, že trefím vždy jen ty recepty a k tomu fajn péče, takže já jsem spokojená :-)

      Vymazat
  5. Páni, ještě že jsem člověk k těmto věcem vcelku flegmatický, dojdu tam, lhostejně přežiju vyšetření a jdu zase domů... :D Mimochodem, dnes mi dorazila cena z giveaway. Ještě jednou moc děkuji! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Sorry, ale desne si me pobavila :D.

    Jo, situace s kolegynema a miminkama... ja vzdycky ze sebe doluju odpoved taky snad hodinu... hlavne u tech prcku nevypadat jak debil a spravne trefit pohlavi (zvlast kdyz tu neni maminka poprve)... rict, ten ale povyrost a ona je to holcicka... oslovovani ve strednim rode mi prijde blby (to je tak krasny) a prijit na to, co to je, je nekdy potiz... ma jedina smysluplna odpoved/obdivny (hrany, jak jinak) povzdych je fakt asi jedine Je ten ale vyrostl! Co mate taky rikat, ze jo! A kdyz nic nereknete a neprijdete se podivat, jste za debila. Chlapi se maji, tech se to netyka :D.

    OdpovědětVymazat
  7. Holky, moc to hrotíte ;o). Já když byla těhotná a přišla kolegyně s dvojčaty a všichni se rozplívali, já se akorát koukla, co mě čeká a čau. Až budete těhotné nebo mít dítě, tak to pochopíte, že není co řešit ani nad čím přemýšlet. Jinak já mám taky svoje výstupy a to nejen u gynekologa :o), ale to asi každý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. když přišla kolegyně (misto ktere jsem tam byla na zastup) ukazat dite, tak jsem ze sebe dostala jenom: a kolik ma kilo??? 8... no, tak to je jako muj kocour :D nedívala se na mě příliš přátelsky :D

      Vymazat
  8. haha, taky jsem si už sama diagnostikovala pár vážných chorob :D nojo, taky jsem u všech doktorů nervózní a nejistá, ale všechno se dá zvládnout ;)

    OdpovědětVymazat
  9. jo to s těma dětma mám taky a to jsem zasloužilá matka, že ano.

    ale skvěle jsi to napsala. jinak já hlava študovaná, taky nejsem v obyčejných situacích nejchytřejší, naposledy jsem vypotila, že prý pět krát pět je patnáct a ani mi to nepřišlo divné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji za milá slova....no já to na sobě vidím často, že jsem v běžném životě nepoužitelná :D minule mě mentálně postižená uživatelka učila použít tu nastřelovačku na čalounění židlí :)

      Vymazat
  10. Krásně napsáno...hned mě to zaujalo a musela jsme dočíst...a můžu tě uklidnit taky se občas zachovám jak balík...člověk je prostě jen člověk...jediné co se mě netýká tak ta panika z mimin..ty já můžu..:D Výborný článek ;)

    OdpovědětVymazat
  11. Hihi, z toho si nic nedělej, každý máme občas takové zkraty :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jinak jsem na tom úplně stejně, jen někde něco vidím, hnedka na sobě pozoruji symptomy a už umírám :D V čekárnách to je teprve něco úžasného, buď si ke mně přisedne nějaká babi a začne vyjmenovávat jak má tamto a támhleto a nebo se tam pokaždé někdo baví na téma jo a slyšel si o tom a tom, ten má prý rakovinu a jde to s ním z kopce, tomu umřela manželka na jinou vážnou nemoc apod., to jdou na mě vždycky mdloby.

      Vymazat
  12. Článek pobavil ;-) Návštěva gynekologie je pro mě vždy taková malá noční můra, přesně jak píšeš - těhotné, mimina, kočárky, řev, dokonce chlapi v čekárnách, brr. Pak to strašné křeslo a úžasný ultrazvuk zevnitř, užívám si a ani radši nechci vědět, co si doktor myslí o mé inteligenci, občas melu hrozný nesmysly :-D A s tím pohlavním stykem - na to se mě během tří návštěv v průbehu dvou let pokaždé zeptal! Už jsem si říkala, proč si to proboha do té karty konečně nenapíše :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Hej, úplně jsem se v tom našla. Pokaždé když se třeba jen přiblížím k čemukoliv "doktorskému", tak začnu panikařit, koktat, smrtelně blednout a IQ se přesune do mínusových hodnot. A čím dýl čekám v čekárně a čím víc je tam lidí, tím je to horší. A občas mám problém vykoktat proč jsem vlastně přišla.
    Petra

    OdpovědětVymazat

děkuji za vaše milé komentáře, vzkazy a náměty