jak "vesničan ve velkoměstě"

pěkný den, všímám si toho, že čím jsem starší, tím méně v určitých situacích a reakcích zapojuji do provozu mozek. Poslední dobou se tomu děje docela často. Ač tedy jsem "vzdělaná", seriózně vyhlížející žena v nejlepších letech, a lidé ode mě tudíž očekávají určitý projev (na úrovni), Padají ze mě takové věci, nad kterými se pozastavuje rozum (dokonce i ten můj nezapojený).
Tak třeba nedávno jsem se rozhodla změnit gynekoložku, asi nemá cenu tu rozpitvávat důvody, které mě k této myšlence přivedly. A vzhledem k tomu, že vedle našeho domu právě otevřely krásnou novou ordinaci 2 vyhlášené gynekoložky, vypravila jsem se tam....ano a právě tam, v krásné nové ordinaci jsem si připadala jak "vesničanka ve velkoměstě"....co, že jsem si tak připadala, já se tak i chovala...

...na vysvětlenou bych měla uvést, že se k smrti bojím doktorů, chorob, diagnóz a všeho co s tím souvisí...kdysi jsem se zařekla, že mi do bytu nikdy nesmí kniha domácí lékař, neboť jsem jej jednoho pěkného dne studovala u bývalého přítele a diagnostikovala jsem si během hodiny asi 3 smrtelné choroby a něco málo navíc....domácího lékaře jsem dostala asi týden na to k 25. narozeninám! Ale co si budeme povídat, člověk nemusí mít doma domácího lékaře, on bohatě stačí "strejda google"...

... kromě chorob a lékařů se rovněž bojím dětí, pohled na těhotné ženy a řvoucí děti mě děsí, nevím jak se k nim chovat, co s nimi dělat...znervózňuje mě, když do práce přicházejí na návštěvu kolegyně na mateřské, přivezou kočáry a celý ten babinec se seběhne a žvatlá a rozplývá se....já jsem rázem celá nejistá, tep se zrychluje, frekvence dechu taktéž...co mám dělat? Když se nepřipojím, budu vypadat nafrněně a nekolegiálně, když tam půjdu bude se ode mě čekat nějaký komentář....obvykle v té panice nic než "Jééé, ten je malej" nevymyslím....i to je fuška, to mi věřte! A přiznejme si, on to teda moc inteligentní komentář není! Fakt žádná extra perla :D

No a tak jsme se tedy já a moje fóbie ocitly v čekárně na gynekologii. Rozdíl mezi čerárnou bývalé a nynější lékařky byl propastný - tolik ženských a těhotných ženských!!! jsem tam nepotkala za 10 let, co jsem tam chodila!!! Měla jsem zvýšený pulz a rozostřené vidění ještě než jsem promluvila se sestrou, ta mi sebrala občanku, dala k vyplnění nějaký dotazník, milion souhlasů atd...ale to znám i z práce, takže to byla životní jistota :D pak si mě vzala na paškál jiná sestra, která se mnou začala tvořit anamnézu.... pokoušela jsem inteligentně odpovídat na všechny dotazy ohledně mého zdravotního stavu, prodělaných operací, pracovního zařazení atd. Když tu mě sestra překvapila otázkou: "Pohlavní styk jste měla?".....dlouhá pauza....pokoušela jsem se nahodit mozek a vydedukovat, co tím sestra myslí....ale nějak se nedařilo....tu už jsem si začala sama uvědomovat, že ta pauza se nějak moc protahuje....a protože jsem stále nevěděla, co tím sestra myslí, tak povídám: " ...a to jako kdy????" Pamatuju si, že jsem u toho vyvalila oči...pak zase vyvalila oči sestra a povídá:"...no to jako vůbec někdy..."... "aháááá, no tak to jo, někdy jo." I tu jsem si začala připadat jak debil a i s kartou jsem se odebrala na židličku před ordinaci....i tu byl již nával.... ač jsem byla objednaná předem, seděla jsem tam asi hodinu, téměř nahá, byla mi zima na nohy, jinak jsem se potila.... za plentou vedle mě ležela jakási paní či slečna napojena na cosi, co monitorovalo ozvy jejího plodu....dělalo to hrozný rámus pořád buch buch buch a ta frekvence byla nějak moc rychlá.....ten zvuk mě děsil, víceméně celé mě to děsilo....pomalu se moje srdce začalo přizpůsobovat tomu zvuku, takže jsem měla tep asi 200 za minutu, točila se mi hlava, prohlížela jsem si mimino paní, která čekala se mnou....bylo to nesmírně malé, vypadalo to, že se to rozbije, aniž by se člověk musel moc snažit....bečelo to...a moje panika narůstala......a já si říkala, ježkovy voči, tak tohle to nepůjde....změnila jsem gynekoložku, abych měla pro případné těhotenství odborný servis....ale to nepůjde....já se nervově hroutím už v čekárně, nikdo mi nic nedělá, nic mi není... tohle prostě není pro mě, to nepůjde.....

....i dostala jsem se po hodině panických myšlenek na řadu.....lékařka byla velice příjemná, všechna potřebná témata a životní dilemata se mnou probrala, pak jsme měly přistoupit k vyšetření..... dokonce ultrazvukem....oj to jsou vymoženosti, to moje bývalá lékařka neměla....a tak jsem si tedy aktivně vyrhnula šaty až pod prsa, aby paní MUDr. mohla pěkně na břicho (přesně jak to znám z filmu, že...) a paní MUDr. povídá: "Paní magistro, ultrazvuk budeme dělat zevnitř..." Paní magistra (to si přečetla na občance) se málem studem propadla do Východního Německa...... jak říkám prostě vesničanka ve městě.......... a mozek nechala doma......

Tímto se omlouvám všem obyvatelům vesnic, protože takto debilně by se choval leda někdo z jeskyně...

vaše Meduňka