dnes opustíme témata kosmetická, nebudeme se věnovat ani tématu vánočnímu, které teď bude asi hodně oblíbené :) a povíme si něco o tom, jak jsem se snažila činit dobrodiní! Na toto téma mě přivedl kolega, který tento týden převzal ocenění za 25 odběrů krve, při této příležitosti jsem si i já vzpomněla na svoje krvedárcovské začátky a brzké konce...
 |
| zdroj |
Jednoho dne mě napadlo, že bych mohla být světu či bližním svým prospěšná nějakou bohulibou činností a nenapadlo mě nic lepšího než dárcovství krve. Konec konců kromě dobrého pocitu a snídaně na náklady nemocnice mělo bezplatné dárcovství i další výhody a to čistě praktické - každého svého potencionálního partnera jsem rovněž motivovala k dobrodiní a jedním vrzem jsem si tím ověřila, že je říkejme tomu například "zdravotně způsobilý" k bližšímu seznámení :) To víte, v dnešní době musí být člověk prakticky založený, jinak je zcela ztracen...
Moje návštěvy hematologického oddělení se vždy nesly v duchu neočekávaných situací a trapasů no a tak se nějak stalo, že jsem už dlouho krev dávat nebyla.... A proč, že?
Jdu si tak ráno nalačno přes město směr nemocnice. Je podzim, docela chladno, mám hlad, ale dobrou náladu, snažím se jít rychle, jsem tak v půlce cesty, když tu.... je to trapné, ale chce se mi strašně na toaletu... budu dělat, že jako nic a ono to přejde.... no, nevypadá to, že by moje strategie fungovala....kurde, já se asi fakt poto...přidávám do kroku, ještě 10 minut a budu v nemocnici.... byla to muka, ale podařilo se. Moje první kroky tedy vedou v nemocnici na ono místnost... jééééžiš, tak to je teda hnus, smrad a chybí toaleťák, to snad není možný!!! Sem nejdu, kdybych to měla pustit do gatí... utíkám o patro výš, tak musí být další toaleta, to je jasný.... och ano, je tu, není tu ani smrad, dokonce zbytek papíru....no, to je úleva. Tak teď už mě nic horšího nemůže potkat!
Utíkám si stoupnout do fronty, vyplňuju dotazník, čekám, až přijdu na řadu, ulehám na lehátko, je to tu, konečně někomu pomůžu! Možná dokonce zachráním život! Jenže.... ono to nějak neteče ....
"Slečno, vám ta krev proste neteče.... zkuste si zacvičit, necvičit..."
cvičím, necvičím, hraju si v dlani s balónkem, třepu prsty.... nic!
"Však ono to půjde, nebojte se..."
"Slečno, je mi to líto, ale opravdu vám ta krev vůbec neteče, asi bychom toho měli nechat..."
"Ale tak když už jsem tady, přece nepůjdu pryč, teče to pomaleji, ale nebojte, to nateče!"
"Slečno, ale vy mi tady brzdíte ostatní lidi, to si tu nemůžeme dovolit, víte, jaká je venku fronta..."
Kurde, tak to snad není možný, tak já od večera nejím, taková fuška to bylo, po cestě se málem to... a pak toto... taková ostuda! Mám pocit, že na mě všichni civí....
No a tak stojím venku, čekám na to, až mi sestra vystaví "omluvenku" do práce... když tu na mě začne mluvit nějaká paní, co taky čeká...
"Slečno, vy tečete!"
"Cože?"
"No teče vám krev"
Koukám - no fakt, nedržela jsem si ráno a ona se ta svinská krev roztekla... jako teď! To jako fakt????!!! Pode mnou už je pěkná kaluž krve, mokrý už mám svetr i kabát.... No jedním slovem JATKA!
Když tu si toho všimla sestra a docela se rozčílila....
"To jste tu jako poprvé nebo co????"
"Ne, nejsem..."
"Tím hůř! Copak nevíte, že si tu ránu máte přidržovat? Teď abychom to tu nechali uklidit! To snad není možný"
No stydím se... to je teda den... sakra! Popadnu omluvenku a pádím na snídani.... Beru si rohlík, salám, milenu (mňam) a rychle domu!!!!
Čekám na autobus, lidi na mě koukají... sakra tak já vím, že jsem celá zaprasená od krve, ale co mám dělat.... ne, oni nekoukají na rukáv...koukají na nohy.... no jasný, já odešla v těch modrých návlecích na boty.... já se fakt propadnu za Východního Německa....sundávám návleky a prchám ze zastávky, asi se raději projdu......
No a tak podobně to dopadlo při každé návštěvě, ne snad, že by mi jindy krev netekla, ale těch podivných situací bylo až podezřele mnoho!!!!
A co vy a trapasy na ntou???? Meduňka
Znáš to o těch dobrých skutcích? :-) Ne, to nejsem ironická, mám to přesně stejně. Ale jeden pozitivní moment to má - tím líčením všeho takhle pospolu jsi mě dost pobavila. Jo, a mmch, ta sestřička teda mohla projevit víc empatie, zvlášť když zvážím účel, za jakýms tam byla. Renina Š.
OdpovědětVymazatZis, já věděla, ze to nemám číst:D nesnáším popisy krve, vždycky ztuhnu:D
OdpovědětVymazattuhou Mooru bych ráda viděla :D
VymazatNepříjemné. To vypadá, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán... :(
OdpovědětVymazatSestra se nezachovala moc dobře, taky jsi tam mohla zkolabovat, ale co člověk nadělá. Jednou mi brala krev nějaká mladá nezkušená sestřička, dvakrát jí spadla jehla, jednu ruku mi rozpíchala a žílu netrefila, u druhé se to podařilo.
Ale nejhezčí stejně bylo, když jsme s přítelem jednou jako první pomoc při akutní potřebě wc zabrousili na nějakou soukromou reprodukční kliniku (fakt, jediná možnost v okolí, leda křovíčko, ale to na ulici není nic moc... :D Navíc mrzlo.).
Budova krásná, nová, všechno luxusní... Záchody jsme našli. Když jsem ale na přítele venku čekala před záchody, tak kolem mě prošla sestřička a ptala se, zda něco nepotřebuju. Trochu mi zatrnulo, ale jelikož málokdy ztrácím hlavu, tvářila jsem se jakoby nic a odvětila, že čekám. Sestřička vlídně přikývla a odešla.
Asi nikdy víc, ale vtipné to teda bylo. :D
An, když jsem ležela v nemocnici se zánětem ledvin a intolerancí na antb, kterými jsem byla léčena, tak mi sestra chtěla dát kapačku a podařilo se jí to napíchnout až na 11 pokud a ještě mě seřvala, že jsem dehydrovaná a nemám vidět žíly.... bodejď bych nebyla dehydrovaná, když jsem měla co 15 minut krvavý průjem, že....
VymazatOu, tak to bylo příšerný! Navíc ta sestřička se opravdu nezachovala dobře (jak už psala An.).
OdpovědětVymazatJej! Já jsme dárce taky a musím říct, že se na to vždy těším. Jsem asi úchylák, ale miluju odběry, jehly a tu nevolnost potom. Ale taky záleží na prostředí, personálu a všech okolo, aby to klaplo a chtěla jsi v tom pokračovat...což u tebe chápu:-)
OdpovědětVymazatale tak já bych tam klidně zase šla, o to nejde, ale vždy, když už se rozhoupám, tak nastydnu nebo dostanu teplotu atd, nejsem totiž moc zdravý jedinec, takže málo kdy jsem ve formě na to, abych tam šla... tak jsem to poslední 2 roky vzdala, ale třeba se k tomu zase vrátím, taky mám odběry ráda :)
VymazatTak vám holky řeknu, že se mi tahle po ránu udělalo pěkně blbě :D
OdpovědětVymazatSestra se zachovala naprosto neprofesionalne a hlavne duvod proc ukoncila odber je, ze kdyz to takto netece a odber trva az prilis dlouho, muze byt darci nevolno, hrozi kolaps a dalsi duvod je, ze takto vycedena krev se zacne srazet v jehle, odberove hadicce i odberovem vaku. Nezachrani to ani protisrazlivy roztok ve vaku. Takova krevni konzerva se neda pouzit. To, ze ukoncila odber je naprosto poradku, ale mela te informovat erudovane a ne trousit neco o fronte, kterou zdrzujes.
OdpovědětVymazatje, tak to moc děkuji za informaci, to jsem vůbec netušila, ani by mě to samotnou nikdy nenapadlo!
VymazatTed jsem docetla, no stalo by za to jmenovat zarizeni kde se takto chovaji k darcum. To, ze vpich zacne necekane krvacet i kdyz si uz darci mysli, ze je to v cajku se obcas stane. Proste jehla je mnohem vetsi "kolik" nez bezna jehla na krevni obraz napr.
OdpovědětVymazatKazdopadne peskovat darce jak male decko je neskutecna drzost.
Meduńko to byl teda krvák ten Tvůj článek. No cítila jsem s Tebou od začátku až do konce - to jsou teda lidi, krve si nevšimnou a návleků, jo - co my jsme za národ :-))...A tak to je asi důvod proč nechodím darovat krev, teda ona ta moje není ani žádoucí, ale v tomhle obdivuji Tvou velkorysost, že myslíš na to jak být prospěšná...byť to bylo spíš za dobrotu na žebrotu - aspoň, že tu snídani Ti dali...Smekám před Tvou dobrotou a kdyby bylo více lidí uvažujících jako Ty, tak by ten svět byl hned příjemnější a nemusí hned téct krev !-D...Měj se moc krásně a pusinku Míšánkovi!
OdpovědětVymazatděkuji Ti, milá eM za vlídná slova! ale abys mě nepřechválila :) a Míša moc děkuje a posílá potulení Shellymu :)
VymazatTo je síla docela :) Jako historka dobré, ale jinak bych taky asi pádila pěšky :)
OdpovědětVymazatTo není žádný trapas :)! Respektive za to přece nemůžeš...spíš to chování personálu je trapas, takhle by to vůbec nemělo fungovat, ale samozřejmě vím, že to tak bohužel bývá...takže tě chápu a taky bych už nešla.
OdpovědětVymazatmoc moc všem děkuji za krásné komentáře! Dnes se již nezmohu na víc ...
OdpovědětVymazatNo občas sa naozaj deň podarí...chcela by som ťa vidieť s tou tečúcou krvou z ruky...a veru neviem, čo by som si pomyslela o zakrvavenej osobe v autobuse, keď teraz nejakú stretnem aspoň budem mať predstavu čo sa jej mohlo stať:)))
OdpovědětVymazat:D :D tak to je něco. ty návleky na nohou mě fakt dostaly :D
OdpovědětVymazatOnce Upon a Time
Tento způsob testování partnerů má rozhodně něco do sebe, člověk se o nich v rámci jedný akce dozví hned několik důležitých věcí :)
OdpovědětVymazatStory je to teda vážně celkem strašidelná, ale nenech se odradit – akorát možná příště nechoď sama, ať ti v případě potřeby ty návleky někdo serve z nohou. I já trpím pocitem, že bych měla být užitečná, takže se snažím dávat krev, ale taky s tím mám trable. Chodím v Brně, kde se člověk musí dopředu objednat, a už mockrát se mi stalo, že mě za ty tři dny od objednání do odběru začalo bolet v krku nebo něco, takže tam věčně volám, že se jako omlouvám, ale nebudu moct přijít... Hrozně trapný. V poslední době přemýšlím o tom, že se poohlídnu po nějaký nemocnici v okolí, kam se dá jít na blind, protože jinak už moji blahodárnou krev ( :) ) patrně nikdo nedostane.
Tak co se týče toho, že krev teče/teče až moc, tak to jsem taky zažila :D Nejdříve mě "napíchla" 3x a ani kapka. Sestřička z toho hotová. Pak horko-těžko naplnila zkumavku. Vyjdu ven z ordinace a krev mi stéká z rukávu :D...no, ale návleky se mi ještě nepodařili...:D, ale zase jsem jednou vyšla na ulici z obchodu s nákupním košíkem v ruce...a nesla ho asi 100 metrů :D :D
OdpovědětVymazat