jsem protivná

dobrý horký večer přeju, měla jsem dnes v úmyslu napsat pár článků, ale nějak se nezadařilo, panovalo tu tak děsné vedro, že jsem byla absolutně neschopná, ploužila jsem se od ničeho k ničemu, pospávala jsem u televize při sportu... tak celkově to byl promrhaný den a jsem na sebe naštvaná a kromě toho jsem taky protivná sama sobě, protože poslední 3 týdny se chovám děsně. Od té doby, co mě přítel nepožádal o ruku jsem fakt hrozná, přecitlivělá, pořád ho zkoumám, co říká, jak to říká atd atd atd, v jednom kuse se mi chce brečet, stahuje se mi hrdlo, píchá mě kolem srdce a po nocích bulím. Takto jsem se chovala, když mi bylo 16, od té doby jsem ušla kus cesty a už pár let jsem se nechovala jako přecitlivělá kravka.... a teď se to vrací. A já nevím, zda je to stav přechodný nebo mi to vydrží nadosmrti :( Prostě je mi všechno tak líto.... že jsem nedostala kytku, že jsem kromě diabla 3 od přítele nedostala nic na památku, ani na tu slíbenou večeři jsme nešli.... a já na to stále myslím a přemítám o tom, jestli jsem toho chtěla tak moc nebo za to nestojím nebo jako co to má sakra znamenat!!! A jak jsem smutná a všechno si moc beru, tak mi přítel říká, že se stále tvářím jako citron, což je sice pravda, ale jak to řekne, tak mě zase píchne na hrudi, na chvíli se dostaví srdeční zástava, pak se hercna rozbuší o víc - tachykardie jak vyšitá...nahrnou se mi slzy do očí, což na šťastném výrazu moc nepřidá....

Chytají vás někdy takové připitomělé stavy, kdy jste nesympatické i sobě??? A co v takových chvílích děláte???

Předem děkuji za všechny nápady  a slibuji, že zítra vyplodím plnohodnotný beautypost.

pěkný zbytek večera, Meduňka